Dívka v sedle 10.část
Dívka v sedle 10.část - Poslední návštěva BloomEvery
Říkám vám to moc nerada ale dnes asi naposled navštívím Tornáda a ostatní. Nevím proč nebo co se mi honí hlavou ale já cítím že bych už toho vyprávění o kouzelné zemi měla nechat, stejně mi nevěříte že nějaká kouzelná země opravdu existuje. Marním tu snad čas přesvědčováním že ta země existuje? Ale měla bych se vrátit k příběhu nebo mi tu zachvíli usnete nudou. :D
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bylo krásné nedělní odpoledne a já se vůbec netěšila do školy která nám začíná už zítra. Byla jsem velmi nervózní z toho s kým budu sedět a koho budeme mít za třídní a aby toho nebylo málo možná budeme mít třídu vedle řiditele. Z toho mám fakt mám velkou radost. Ale co mě nejvíc trápí je to že asi svou zemi navštívím naposledy, jelikož už to nebude žádná pocházka růžovým sadem, tak nevím jestli budu mít na BloomEvery čas.
Po asi hodince do mého pokoje vtrhl bratr a byl nějaký zakřiknutý. Jelikož jsem chtěla vědět co mu je, zeptala jsem se "Co se děje?" a on nemluvil až po chvíli řekl "Asi.. asi.. jsem zamilovaný!" a já jsem vyvalila oči a hned ze mě vypadla otázka "Jak se ta šťastná jmenuje?" on celý v šoku odpověděl "Bethany Winchester, přestěhovala se sem až z NY a mezi námi je to fakt kočka". usmála jsem se. Mému bratrovi se totiž až tak moc často nestávalo že by byl zamilovaný.. vlastně se mu to stalo úplně poprvé.. jelikož je drsňák!
Bratra jsem svýma otázka mučila 2 hodiny. A on vypadal že mu to vůbec nevadí, podle mého názoru byl nadšený že si o tom může popovídat s někým koho má rád. Pak jsem řekla "Brácho, dnes jdu do mé země.. Půjdeš se mnou?" on se na mě usmál a řekl "Promiň, ale raději bych zůstal doma a šprtal se" já se zase usmála.. ale věděla jsem že se šprtat nepůjde.. pustí si Kabáty a bude myslet na tu Bethany.. opravdu je tak krásná jak říká? Musí nám ji prostě někdy představit! Ano, ano.. možná si říkáte že jsem až moc zvědavá ale jak už víte jsem hold taková a nikdo to nezmění.
Jak nastal večer zavřela jsem se v pokoji a v tu ránu jsem řekla zaklínadlo a najednou jsem se objevila v BloomEvery a jelikož to spěchalo zakřičela jsem "TORNÁDO" Tornádo byl ode mě sice moc daleko ale i tak se dal do cvalu a spěchal ke mě. Po 30 minutovém cvalu mě našel a já řekla "Ahoj Torny, mohu se svést? Potřebuji ti něco říct." Tornádo se pousmál a odvětil "Ahoj, ano jistě! Vylez si na mě :)" a já s velkou radostí vylezla na jeho ohromný hřbet a Tornádo začal chůzí jelikož jsem mu řekla aby chodil chůzí že si to chci dnes vychutnat. Řekla jsem si že bych mu to asi už měla říct a tak jsem spustila "Tornádo, jak jistě víš.. zítra mi začíná škola.. a-a-a já asi nebudu mít čas sem chodit.. jelikož to teď už bude hodně o z-z-zuby.. Doufám, že tomu rozumíš.."
Po chvíli smutného mlčení Tornádo řekl "Já tomu velmi rozumím ale vrátíš se nám někdy?" já jsem se jemně usmála a řekla "Ale jistě že ano, přece bych neopustila svého milovaného koníčka!" a dala jsem mu velkou pusu na krk. Tornádo se usmál a začal utíkat s větrem o závod. U konce louky kde už pak byla hluboká propas se zastavil a povídal "Podívej, slunce zapadá.. není to krásné?" a po tváři mu spadla slza.. já jsem mu na to odvětila "Je to romantické a krásné, pročpak pláčeš Tornádo?" Tornádovi spadla další slza a poté pověděl "Ano to je, víš.. bojím se že jak nás opustíš už se nikdy neuvidíme.." já jsem se usmála a pak řekla "Ale Tornádo, copak já bych mohla opustit svého milovaného koníčka?" Tornádo se usmál a bežel zase dál a tentokrát jsme snad navštívili všechny koně co tu doposud žijí.
Až jsme došli tam kde Tornádo bydlí spadla mi jedna velká slza po tváři a tak jsem slezla z Tornáda a on s úsměvem ale se smutkem v očích pověděl "Pojď dál, Bella a Sen tě určitě rády uvidí. Jak jsem vztoupila do místnosti bylo to tam opravdu malebné. Celou tu dobu jsem měla otevřenou pusu div mi do ní nevletěla vážka. Poté jsem se nadechla a poděvěla "Tornádo, to je úžasné! Máte to tu moc pěkně zařízené." Tornádo se usmál a pak řekl "Děkujeme, jsme moc rádi že se ti u nás líbí" a poté zavolal "Bello, Sen! Kdepak jste? Pojďte se podívat kdo přišel" Sen u mě byla zachviličku a to ani nemusela vylézt na podlahu, jelikož po celém domě byli jako že jezírka. "Ahoj Sen, přišla jsem se rozloučit a-a-ale ne napořád o prázdninách zase přijdu."
Poté nastala chvilka hloupého ticha a najednou se ozval hlas Sen "Ahoj, ty nás opouštíš?" a já jsem přikívla. Po chvilce přišla Bella úplně nadšená z toho že mě vidí, i když jsem jí to chtěla říct až potom.. už jsem to neudržela a "Ahoj Bellísku, víš.. musím ti něco říct" Sen a Tornádo nás nechaly o samotě a já pověděla "Asi vás budu muset na chvíli opustit" Bella viděla že mi po tváři stékaly slzy a po svém otci byla rozumná a tak začala plakat a pak pověděla "Isab-ello, bu-budeš mi chybět.." a já jsem odpověděla "Však ty mě také!" a pak nastalo přátelské objetí. Věděly jsme že to nebudemě mít lehké když se rozloučíme ale chtěly jsme to za každou cenu zkusit. Pak nás Sen zavolala ke snídani, byla čerstvá mrkev. A tak jsem neváhala a nasnídala jsem se s nimi. Po dobré snídani jsme se rozloučili a oni mě doprovodili až k bráně a tak jsem pověděla "Mám vás všechny hrozně moc ráda a nikdy na vás nezapomenu!"
Pak jsem se objevila doma.. v posteli.. asi jsem spala moc tvrdě jelikož pak přišel brácha a povídal "Tak co, jaké to bylo?" já jsem začala plakat a řekla "B-bolestiv-é :(" pak mě nechal brácha vybrečet na rameni a já si v mysli říkala *To mám ale hodného bráchu, NIKDY bych neměnila*. Ten den jsme hodně blbli, no to víte.. chtěli jsme si užít poslední den prázdnin.
KONEC příběhu *Shelly*