Dívka v sedle 1.část
Dívka v sedle 1.část - Kouzelný svět
Ráno jsem si vzala svačinu ze stolu a zpěchala do školy. Kdo by stál o 2 schování ? :D Rozjela jsem se na kole ale byl pátek třináctého, takže jsem jela, jela nevšimla jsem si v dáli kamínkách co mi stáli v cestě a bylo po kolu. Ještě že to jsem byla už u školy. Vběhla jsem do budovy, v šatně si obula přezůvky, a zpěchala do třídy. Měla jsem ještě 30minut a tak jsem si s holkama a klukama začala povídat o tom zjevení v noci. Byla jsem jediná co řekla že u mě se nic v noci nezastavilo, všichni na mě s otevřenou pusou zírali. Nepochopila jsem co mají na mysli. Najednou zazvonil zvonek a mi museli usednout do lavic. O pár minut později přišla paní učitelka s novou příručkou. Všichni jsme byli potichu protože jsme věděli co by mohlo následovat. Najednou nám paní učitelka něco začala rozdávát. "Ach né, testík o tom co budeme dělat za práci" vzdychla jsem si když jsem uviděla papír. Ale pak se ukázalo že test je celkem lehký. Bylo 5 otázek. Naštěstí jsem na všechny otázky odpověděla snad to bylo spravně.
Hurá jde se domů boužel musím pěšky. Jé Bářina mamka je tak hodná a prej mě sveze autem domů. Bylo mi hned lépe, z těláku mě příšerně bolely nohy, myslela jsem že snad neujdu ani krok. Báry mamka musela ještě do obchodu a ptala se nás esi něco nechceme, řekly jsme že ne i když jsem něco chtěly :D. Já osobně jsem nechtěla aby za mě Bářina mamka utrácela ale proč to Bára řekla netuším, asi prostě se předemnou nechtěla vychlubovat ale mě by to nevadilo. Ale Bára měla na tuto situaci asi jiný názor. Konečně přišla Báry mamka i přes naše naléhání nám koupila oplatek, poděkovaly jsme, ale řekly jsme jí že si to sníme až každá doma. No jo nechtěli jsme jí drobit do auta.
Rozloučila jsem se s Bářinou mamkou a s Bárou, vystoupila jsem s auta a kráčela si to pomaloučku k domuvu. Můj bratr právě jel na skejtu taky k domovu nestihl to ubrzdit a vrazil do mě. Upadla jsem. Bylo mu 15let a tak pád byl pro mě celkem tvrdý. Ale pak mi pomohl k domovu. Doma se mě zeptal co mě bolí. A já řekla že nejvíc kotník. Lekl se už jednou dostal do mámy a od táty vynadáno za to že mi odřel kolena, skřípnul prst, a další jeho darebáctví. Ale teď se o mě doopravdy bál. Vyzul mi botu aby se podíval jak noha vypadá a hele byla zlomená. Od minula jsem ji měla naštípnutou malinko to jsem neřekla a teď zlomenou. Bratr si to dával za vinu ale já řekla že si za to můžu sama ale on řekl že ne. Myslel si že to byla jeho chyba že včas nazabrzdil. Dal mi studený hadřík, a odešel do svého pokoje.
O pár minut později přišla máma a táta z práce. Nic jsem neřekla. Nechtěla jsem aby bratrovi zase nadávali, řekla jsem jim že jdu za bráchou do pokoje. Bratr zíral upřeně před sebe a nemluvil, asi to viděl pořád před očima jak mi zlomil kotník. Objala jsem ho a řekla "Nic si s toho nedělej, mám tě ráda jaký si." a usmála jsem se na něho a on na mě. Bratr pak semnou sešel ze schodů a šel si pro výprask. Protože věděl že toto mu máma a táta jen tak neprominou. Ale nic se nestalo máma mě odvezla za dochtorkou a táta si promluvil s Danem. Ten nic neskrýval přinaznal se k tomu asi jsem mu vrátila jeho naději která na ten jeho ŠOK zmizela.
Večer když jsem ulehla v nemocenské posteli a zdál se mi nádherný sen. O říši kde panuje dobro, a zlo nemá sílu, svět plný zvířat nejvíc koní. Probrala jsem se a pomodlila jsem se abych se probudila v tom světě. I když jsem to modlení moc neuměla, to víte nechodím do kostela.
Ty jo nádherné probuzení volala jsem "Mámo, táto, Dane" nic se neozvalo jen můj hlas, tu ke mě přistoupí černý kůň a povídá. "Ahoj, já jsem Tornádo ovládám schopnost hromů a ty jsi ?" Zvedla jsem hlavu a řekla "Ahoj, já jsem Šárka. Kde to jsem ?" Kůň mi na to odvětil "Si v BloomEvery" Otevřela jsem pusu a řekla "Hloupost, ale že by ? Můj sen se splnil. Je vás tu víc ? " Kůň šel k jezeru se napít a pak na mě zvolal "Ano, zrovinka ve vodě je má žena Sen." Otočila jsem se a vydala směrem ke koni "A to se tam neutopí ? " Kůň se pousmál a řekl "Ne, ovládá schopnost vody a tak tam může normálně být, může i chodit po zemi." Koukala jsem protože jsem nikdy vlastně koně co umějí kouzlit neviděla. Sen se vynořila aby potdravila svého muže Tornáda. Bylo to nádherné voda se kolem ní točila ale jak vstoupila na zem tak voda skočila zpět do rybníka. Sen pozdravila svého muže a mě. Postěžovala jsem si Sen že mě hrozně bolí nohy, a tak Tornádo si lehl a já nasedla, ale rychle jsem vyjekla "Á já neumím jezdit na koni ale..." Sen se usmála a řekla "Tornádo tě odveze sám ty nic dělat nemusíš jen seď a drž se jeho hřívy, a kdyby něco lehce ho pobídni aby jel rychleji, já půjdu s vámi budu v každých vodách dokuď si nedáte pauzu ;)." A tak Sen plavala ve vodě za námi a tak jsem se zeptala Tornáda "Jak tě mám pobídnout" On se usmál a řekl "Lehce sevři nohy na mé břicho a já budu vědět že mám jet rychleji." Udělala jsem jak Tornádo řekl a hele povedlo se. Sen vypadala unaveně a tak jsem řekla "Prrrr Tornádo! Odpočineme si" Tornádo ihned zastavil a Sen vystoupila zase z vody aby mohla být s náma. Na obloze se oběvily první hvězdy bylo jasné že začíná noc, Sen musela jít spát k vodě nebo by ztratila trochu své moci, ale Tornádo semnou zůstal on mohl byl na místě určeném pro něho. Nakonec jsem ukázala na oblohu a zeptala se "Tornádo? Co je to za souhvězdí?" Tornádo zvedl hlavu podíval se a řekl "Šárko, to je malý a velký vůz. V nebi žijí taky dávní králové z dávných dob kteří v naší zemi vládli a nastavili tu tvrdý řád a taky se podle něj musíme držet. Vidíš tam někde je i můj otec, otcův jeho otec, a mého dědy otec. Každý tam jsme i já a Sen tam jednou budeme a budou tu žít naše děti a pořád tak dokola tomu se říká Koloběh života a smrti!" Ukápla mi z tvaře slza, chytla jsem Tornáda za kopyto a řekla "Měl si svého otce moc rád žé ?" Tornádo se na mě otočil a řekl "ANO, naučil mě všechno co umím dnes. Můj otec byl velmi dobrý vládce ale když tu ještě nebylo to ochrané pole zabili ho zdější naši protivníci. Proto tu moje sestra udělala ochrané pole aby jsme byly pod ochranou před zlými tvory a ta nešťastná náhoda se už neopakovala." Kývla jsem hlavou že chápu a zeptala jsem se Tornáda "Navštívíme tvou sestru ? Jakou má schopnost ? Ukážeš mi tvého otce a jeho hrob ?" Tornádo se usmál protože jsem byla moc zvídavá o pověděl "Ano navštívíme ji. Ona je zdejší čarodějnice kouzlí jen to co je dobré, žádná zlá magie ona provozuje dobrou magii. Mám fotku svého otce ale doma ve své stáji. Ukážu ti jeho hrob ale až zítra Šárko teď je čas jít na kuťě a odpočinout si. Zítra máme velký den. Zakryla jsem se dekou a zakryla jsem i Tornáda zavřela oči a usla. Noc byla temná a já se bála nakonec jsem slyšela vytí, zbudila jsem Tornáda on mi řekl "To je zdejší rituál, vlci asi zabili ptáčka a tak ho ustívají zlým bohům. Půjdem se kouknout! Třeba mu ještě pomůžeme rychle vlez si na mě!. Tornádo běžel jak o život jak jsme dorazili na mýtinu kde byla ještě větší tma viděli jsme něco hrozného vlci obklíčili ptáčátko které neumí létat. Vlci v kruhu zpívaly "Ptáče jsme chytili ol ol ol je bezmocné připravit na útok ol ol ol TEEEĎ!!!" Tornádo chtěl ptáčátko zachránit a tak volal k hromům "Rozpoutejte bouři, hromy! trefte se jen do vlků do ptáčátka né!" hromy poslechly a každý z vlků dostal ránu do zadku. Když byli vlci oslepeni Tornádo potichu a rychle běžel pro ptáče. Vlci ale ucítili jeho pach a tak si otřeli oči ale En jeho sestra ho včas učinila neviditelným takže ho vlci neviděli. Tak uhasili oheň a všichni usnuli. Tornádo En poděkoval a vydal se zpátky k řece. Tam vydešená Sen už čekala, bála se o nás, ale teď jak nás uviděla se jí ulevilo. Řekla jsem Tornádu že už budu muset domů on smutně kívl hlavou. Ale slíbila jsem mu že zítra zase přijdu a proskoumáme toho mnohem víc než dnes. Rozloučila jsem se a podívala se vzhůru. Bylo jasné že se chci vrátit a tak mě to portlo do nemocenské postele rychle jsem usla s úsměvem na tváři. Jak další den se Dan, máma a táta přišli do nemocnice podívat nevěřili svým očím, byla jsem tam a spala a kde byla sádra ? noha se mi už uzdravila ale musela jsem nosit něco na podporu té nohy a tak jsem mohla domů. Místo aby Dan šel s kamarádama na skejt byl celý den se mnou, radoval se že už je mi lépe. Pověděla jsem mu o kouzelném světě on se usmál a řekl "Ano Šárko já vím, taky jsem tam byl když jsem byl stejně starý jako ty. Každé dítě tam chce být ale časem ho to omrzí ale zvířata nepřestanou mít rádi o to se neboj Šárko!." Šla jsem se podívat k oknu a zamávala směrem k obloze, tam se oběvila hlava Tornáda "Budu vždycky s tebou Šárko, semnou jsi silnější!" a já na to "Já vím koníčku můj" usmála jsem se a odešla k televizy kde právě dávaly můj oblíbený film o koních a jiných zvířatech. Jak to skončilo šla jsem spát, zdálo se mi o tom kouzelném světě plných zvířat a mezi němi je i můj hodný koník Tornádo a já.
KONEC příběhu *Shelly*